Slow food - vychutnávejme si jídlo

Doba je rychlá a hektická. Honíme se, nemáme čas ani na chvilku se pozastavit, nadechnout. Mnozí z nás berou jídlo jako nutné zlo a umínili si ztrácet s ním minimum času. Fast foody poskytují spěchajícím přesně to, co chtějí. Za minutu mají pokrm na stole, pokud chtějí ještě ušetřit nějakou tu minutku, prosím.

Zabalíme a papat budete po cestě. Takové jídlo bývá často nekvalitní, v anglicky mluvících zemích se slangově nazývá "junk food", volně přeloženo - "jídlo - šmejd".

Vzdát se gurmánství je hřích
Zcela opačný přístup k jídlu vyznávají příznivci takzvaného Slow Food. Toto hnutí vzniklo v roce 1986. Italský Gastronom Carlo Petriny s nevolí zaregistroval, že fastfoodový řetězec McDonald otevřel svou pobočku na římském náměstí Piazza di Spagna. Považoval to za znesvěcení starobylého náměstí, tradičního symbolu věčného města. Slow Food představuje přesný opak Fast Food. Klade si za cíl zachovat kulturu stolování, chránit si tradiční místní potraviny. Bojuje proti masové velkovýrobě jídel, proti gigantickým potravinovým řetězcům, které stírají rozmanitost národních kuchyní a namísto nich chrlí jako na běžícím pásu jídla pochybného původu, ale výrazné chuti. Důsledky takového stravování jsou děsivé. V USA, kde fast foody "převálcovali tradiční kuchyni, je nejvíce obézních lidí na světě. Každý druhý Američan má nadváhu.

Celá jedna čtvrtina Američanů se denně stravuje ve Fast Food restauracích. Jejich roční obrat je neuvěřitelných 110 miliard dolarů. Z toho vyplývá šokující skutečnost. Za hamburgery, cheesburgery a podobné "speciality" utrácejí Američané více než na knihy, časopisy, filmy, noviny, DVD-čka a CD-čka dohromady.
Členové hnutí Slow Food prosazují vlastní filozofii. Konzumují chutné domácí produkty, preferují potraviny produkované a vyrobené ve vlastní zemi. Chrání staré, tradiční recepty. A jídlo si náležitě vychutnávají, protože tvrdí, že je to jedno ze základních životních potěšení.

Slow Food je životní filozofie
Slow Food má svou organizaci v 130 - ti zemích .. A je o ni velký zájem, o čemž svědčí více než 100 000 registrovaných členů. Ale jejich aktivity nesměřují pouze k tomu, co jsme již zmínili. Hlásají také ochranu přírody, ohrožených živočišných druhů a rostlin, zachování tradičních výrobních postupů a specialit. Podporuje a ctí všechny rolníky, pastýře, rybáře, producenty čistých a kvalitních potravin. Hnutí Slow Food se neomezuje pouze na slovní deklarace. Finančně pomáhá mnoha projektům, které se týkají biodiverzity a ochrany životního prostředí.

Uznávat Slow Food znamená snahu zachovávat rozmanitost chutí, ctít a vychutnávat si jídlo. Hnutí organizuje řadu společenských akcí, na kterých se výrobci potravin mohou zviditelnit a propagovat. Ústředním motivem bývá ekologie, práce drobných pěstitelů, chovatelů. Mlsné jazyky mohou přirozeně ochutnávat a hodnotit. Návštěvníci a sympatizanti otevřeně hlásají kult dobrého jídla. Každé dva roky se v italském Turíně koná celosvětové setkání vyznavačů filozofie Slow Food.
Každé tři měsíce hnutí vydává časopis Slow (International Herald of taste and culture). Vychází v šesti jazycích a je zaměřen na historii stravování, kulinářství, gurmánský zeměpis. Propaguje regionální speciality a jejich výrobce, hlásá udržitelný rozvoj, přibližuje ekologické projekty v mnoha regionech světa.

Gurmáni žijí déle
O tom, že trend Slow Food se stal nepochybně celosvětovým fenoménem, svědčí neustále se zvyšující počet členů. Důkaz, že taková filozofie člověku prospívá, najdete v každé ze zemí, které si uchovaly svou vlastní, národní kuchyni a jedení je v nich stále chápáno jako společenský a kulinářský obřad. Řekové, Italové, Francouzi, nebo Španělé si stále na chutné jídlo potrpí a dvou, nebo tříhodinové večeře jsou stále součástí jejich národního koloritu. Má to nesporně pozitivní důsledky. Ve zmíněných zemích můžete vidět chorobně obézního člověka opravdu jen výjimečně. Průměrný věk, kterého se dožívají, je vysoko nad průměrem ostatních zemí.